Kameny na cestě

7. srpna 2010 v 15:32 | Lady-Shadow |  Povídky
Pozn: Doporučuji pustit Dante´s Prayer od Loreeny McKennitt- z této písničky jsou i slova.

Bylo chladné odpoledne, pozdní léto skoro už podzim a listí se začalo zvolna barvit do zlata a ruda. Tráva schla a slunce přestávalo svítit. Kameny byly studené.
Stál jsem v tom příkopu, byl vydlážděn velkými, kamennými bloky. Byly obrostlé mechem a byly jako z ledu. Seděl jsem na nich a přemýšlel.
Přemýšlel jsem na výrazy "zlomené srdce" a "zlomený člověk".
Točil jsem si v dlani mečem a bylo mi teskno. Bylo to prakticky totéž, protože co je člověk bez lásky? Lásky k rodičům, sourozencům, milenci, k sobě samotnému? Není víc než pápěří, prach ve větru, který je bezcitný. Jako ty chladné kameny.

When the dark wood fell before me
And all the paths were overgrown
When the priests of pride say there is no other way
I tilled the sorrows of stone

I did not believe because I could not see
Though you came to me in the night
When the dawn seemed forever lost
You showed me your love in the light of the stars

Ležel jsi tu, říkali mi to. V tom ledovém korytě zeleného mechu, chladu a samoty. Krvácel jsi, ty kameny tvou krev lačně pily a vedly ji ke mně, v každé kapce deště v každé slze, kterou jsem pro tebe prolil, v každé té nevinnosti jsem viděl tebe i sebe umírat. Říkali, že jsi to měl bezbolestné. Nemyslím. Cítil jsem to, jak tě to bolelo. V noci jsem se budil s křikem, každý můj sval se chvěl tvým bolem a tvou krví.
Vždyť sis mě přivlastnil, byl- paradoxně- stejně ledový den jako ten dnešní, stál jsi v zahradě a já si četl. Přišel jsi až k mé lavici a opřel se o strom.
Díval ses na mě dlouho a já ti ten pohled vracel. Mohlo to vypadat hloupě, možná slabomyslně, ale jen ten pohled vydal za hodiny rozhovoru. Pak ses zadíval do dálky, na moře za hradbami a stále jsi nic neříkal a já se tam otočil taky. Pro jednou ve své krátkém životě jsem neměl potřebu něco říkat. A v tu chvíli ticha, chladu a burácení moře jsem už věděl, jak moc jsem ti propadl. Ach, cítil jsem se jako hříšník, nespal jsem, nejedl jsem, knihy jsem odhazoval v afektu, hony jsem odmítal a ani bouřlivé moře nemohl být rozháranější než já. Chodil jsem dny a noci po zahradách a čekal jsem tě, čekal jsem na tvůj klid a ticho, čekal jsem tě. A ty ses neobjevoval, byl jsem zoufalý a cítil jsem se strašně. Věděl jsem, že mé sny se splnit nemohly, že to možná ten hřích, hřích lásky opravdu byl, ale nedokázal jsem to vydržet. Chodil jsem jako dravá šelma v kleci jen pro ten tvůj pohled.

Cast your eyes on the ocean
Cast your soul to the sea
When the dark night seems endless
Please remember me

Then the mountain rose before me
By the deep well of desire
From the fountain of forgiveness
Beyond the ice and the fire
Čekal jsem hodiny, dny a týdny ze kterých se pak staly měsíce. A po celou tu dobu jsem byl srdcem s tebou. V každé tvé radostné chvilce i ve chvilce nejhlubšího žalu jsem byl s tebou, a když už tvé srdce-tvé bytí nemohlo, dýchal jsem za tebe. Vždyť to víš, můj pohled to jistě říkal, šel bych pro tebe na kraj světa i dál, kdybys řekl. Snesl bych ti modré z nebe i plameny pekel, jen pro tebe a pro tvůj pohled.
Pro to šumění a burácení moře. Den co den, noc co bezesnou noc jsem sedával na té lavičce a vyhlížel z hradeb. Ani nevím, jak ses jmenoval, věřil bys tomu? Nebylo to důležité. Pro mě ne.
Pak jsem odjel, rvalo mi to srdce, a proto jsem v noci šel a zakopal ho tam, pod tím stromem u lavičky. Snad ho najdeš až se jednou, doufám vrátíš a připomene ti to tu naši chvíli, tu beztvarou bublinku v epoše času, která pro mne znamenala tak mnoho.

Cast your eyes on the ocean
Cast your soul to the sea
When the dark night seems endless
Please remember me

Though we share this humble path, alone
How fragile is the heart
Oh give these clay feet wings to fly
To touch the face of the stars

A ty jsi přijel. Řekli mi to. Když jsem přišel, z lavičky a z toho stromu stejně jako z toho hradu zbylo jen ubohé, spálené torzo.
Ležel jsi tam v hradním příkopě. Bylo chladno a mech na kamenech byl zelený. Našel jsi ho viď? Našel jsi mé srdce, tam u moře, stromu a lavičky. Našel jsi ho a nechal sis ho, protože můj drahý, moje lásko, umřelo s tebou. V tom příkopě v chladu a necitelnosti. Sedím tu a točím mečem, tvým mečem.
Máš zavřené oči, ležíš na káře vedle dalších těl, co mniši vytahali z příkopu. Máš je zavřené a už nikdy, nikdy se na mě nepodíváš. A víš co je na to nejhorší? Že já to vím. Vím to, že už tě nepotkám, že… tam, tam kde teď jsi, už mě za tebou nepustí a přitom bych tak, tak moc chtěl, lásko, tak moc.

Breathe life into this feeble heart
Lift this mortal veil of fear
Take these crumbled hopes, etched with tears
We'll rise above these earthly cares

Cast your eyes on the ocean
Cast your soul to the sea
When the dark night seems endless
Please remember me
Please remember me

Točím mečem, vzduch je chladný a listí je zlaté. A moře šumí. Já se ti ještě jednou, naposledy dívám do očí. Do těch, pro které jsem zhřešil láskou. Pak zavírám i ty svoje. Půjdu za tebou, slíbil jsem ti to.

Slíbil…
 


Komentáře

1 RoxieBernard22 RoxieBernard22 | E-mail | Web | 30. května 2012 v 11:57 | Reagovat

This is understandable that cash can make us free. But what to do when someone doesn't have money? The one way only is to get the <a href="http://goodfinance-blog.com/topics/mortgage-loans">mortgage loans</a> and just student loan.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama